2. října se naše nejstarší děti vydaly na tradiční stopovanou s kamarády, kteří již chodí do velké školy. Je již tradicí, že trasu značí a připravují děti a učitelky ze školky, ti starší zase každoročně hledají schovaný poklad, cestou zodpovědně plní úkoly a těší se na setkání s malými kamarády. Tentokrát byla stopovaná plná zašifrovaných úkolů. Ze školky jsme vyrazili hned po svačině, Káťa, Markéta a Monika nám vždy pomohly s uvázáním kartiček, které značily trasu až k pokladu. Po cestě okolo stadionu a Polní ulicí jsme zanechali školákům dva zašifrované úkoly, které měly prověřit jejich chytrost, bystrost a snad i trochu ochotu spolupracovat. U lesní školky jsme se hodně lekli, najednou jsme slyšeli křik dětí a snad jsme i trochu cítili jejich dech na našich zádech.... nestíháme, najdou nás dřív.... A tak rychlý úprk do úkrytu u sběrného dvora, schovat poklad, zahrabat se do listí :-) a trpělivě čekat na to, až nás najdou. Napětí rostlo, čekání bylo stále napínavější.... Už je slyšíme, ale co to?? Oni vůbec nehledají, oni letí najisto rovnou na pole.... Jaké bylo jejich překvapení, že na poli žádné děti ani poklad nejsou... My vydrželi potichu, a tak prvňáci teprve začali pořádně hledat.. Chvíli to trvalo, ale našli jsme se. A začalo bouřlivé vítání s kamarády, vyprávění nejkrásnějších zážitků... Skoro jsme na ten poklad i zapomněli. Poté jsme si společně zatančili náš oblíbený tanec se žralokem, který nám kromě reproduktoru doprovodil svým hukotem také náklaďák s kontejnerem. Po tanci jsme konečně hledali a úspěšně našli poklad a společně jsme se vydali na cestu zpět. Vyprávění prvňáčků nebralo konce, děti ze školky byly zase plné otázek na to, jak to v té škole vlastně chodí. U stadionu jsme se rozloučili a vydali se každý do své školy na oběd.
—————
