Na začátku chceme nejprve poděkovat všem rodičům, kteří se zapojili, podpořili svou účastí, neskutečnou energií a prací nám pomohli zvelebit naši školkovou zahradu.
Na základě toho, že jsme se hrabali v zemi a hlavně díky informaci Ondrovo maminky, jsme pozvali do naší třídy paní Marii Süssovou z rokycanského muzea. Paní strávila v naší třídě celou hodinu a po celou dobu nám vyprávěla spolu s Kaštánkem příběh o žížale Otylce. O tom, kde ji Kaštánek potkal, co Otylka celý den dělá, co ráda jí, zda má srdíčko na správném místě, zda je někdy nemocná. Přáli bychom vám vidět, jak jen pomocí nádherných kreslených obrázků a dvou ručně vytvořených loutek dokázala paní Süssová děti přikovat ke koberci. Dokonce dětem dokázala, že žížala má miniaturní nohy. Živou žížalu, kterou ráno vyhrabala na zahradě, položila na karton a za hrobového ticha- což byl nejtěžší úkol- jsme naslouchali jemnému „dupání“ asi spíš škrabání J
V závěru jsme obdrželi od paní Süssové i dárek. Věnovala nám pětilitrovou sklenici naplněnou střídavě pískem a zeminou a před námi do této směsi vložila žížaly. Dostali jsme úkol! Sklenici jsme měli zakrýt krabicí, aby byla v temnu. Každý den jsme měli na chvilku sklenici odkrýt a pozorovat změny uvnitř. Máme týden za sebou. A opravdu! Už je to znát J Když je žížala v temnu, začne sklenicí cestovat a už jsou vidět cestičky napříč zemí a pískem. Žížaly jen neleží, ale pracují! Díky jejich provzdušňování nám na školkové zahradě rozkvetly nádherné petrklíče.
—————
